﻿<p>$[name] se narodil $[birthDate] ve městě Correggio na severu Itálie a prožil klidné dětství. Jeho otec Giuseppe $[lastName] pokračoval v tradičním rodinném řemesle řezníka, takže na rodinném stole nikdy nechybělo jídlo – a jeho matka Maria $[lastName] přesně věděla, jak je správně připravit.</p>
<p>Přes tento poklidný život však $[firstName] toužil po něčem novém a vzrušujícím. Jednoho dne zjistil, čemu se chce věnovat, když v časopise narazil na článek o muži jménem Francesco Baracca. Příběhy o Baraccových bojových úspěších ve stíhačce SPAD proti rakousko-uherským Albatrosům ho uchvátily natolik, že si $[firstName] slíbil, že se také stane stíhacím pilotem.</p>
<p>Giuseppe a Maria ho přemlouvali, aby své rozhodnutí zvážil a žil raději bezpečný a klidný život, ale $[firstName] se nedal odradit. Když dospěl, přihlásil se k pilotnímu výcviku. Večer před odjezdem mu rodiče připravili $[firstName]ovi tu největší večeři, jakou dokázali, a popřáli mu hodně štěstí. Se strachem v duši, slzami v očích, ale také s hrdostí v srdci mu zamávali, když nastupoval do vlaku.</p>
<p>Přestože si $[firstName] jen pomalu zvykal na vojenské předpisy týkající se ustrojení a kázně, létání mu šlo naprosto přirozeně. Po dokončení výcviku byl přidělen k 20° Gruppo, 56° Stormo, kde létal na stíhačkách Fiat G.50.</p>
<p>Netrvalo dlouho a přišla válka. V září 1940 byl $[firstName] vyslán do Belgie, odkud doprovázel bombardéry BR.20 při misích proti Británii. Italské síly dorazily příliš pozdě na to, aby významně podpořily snahu Luftwaffe zničit RAF, a s omezenými úspěchy bombardovaly jihovýchodní pobřeží Británie. $[firstName] a jeho kolegové se do bojů příliš nedostávali, protože žalostně krátký dolet jejich stíhaček jim nedovoloval doprovázet bombardéry až k cíli. Výraznější boje zažil pouze nedaleký 18° Gruppo s letouny CR.42, ale jeho výsledky pilotům 20° Gruppo rozhodně nebylo co závidět – přišel o tři letouny a nesestřelil jediný stroj RAF. Bylo to na hony vzdálené tomu, o čem $[firstName] před tolika lety četl v časopise.</p>
<p>Bombardéry a CR.42 odletěly v lednu, zatímco $[firstName] se svými druhy zůstal v Belgii až do dubna. Jakmile konečně dostal možnost navštívit rodinu, vydal se co nejrychleji do Correggia. Po příjezdu však s hrůzou zjistil, že jeho otec onemocněl zápalem plic – rodiče mu to v dopisech zatajili, protože se obávali, že by ho to mohlo rozptylovat. Když seděl u otcova lůžka, Giuseppe mu řekl, že ačkoli si vždy přál, aby $[firstName] šel v jeho stopách a stal se řezníkem, je nesmírně hrdý na to, že si zvolil vlastní životní cestu a že je ochoten pro Itálii všechno riskovat. Potom sevřel $[firstName]ovu ruku a rozloučil se.</p>
<p>$[firstName]ově žádosti o přidělení k $[startSquadronName] bylo nakonec vyhověno a dorazil tam $[startDate]. Když hleděl na neznámou krajinu kolem sebe, slíbil si, že přežije, vrátí se do Correggia a stane se řezníkem.</p>
